Islám a business aneb muslimský svět není jenom o ropě a terorismu

Když se řekne islámská země, většině z nás se okamžitě v mysli vybaví obrázek skupinky otrlých mužů v plátěných “habitech” se zbraní v ruce (propaganda zahraničních zpravodajských stanic je v tomto ohledu zcela výjimečná). Dalším snad před očima vytane arabský šejk, jehož bohatství je přímo úměrné objemu ropy a zemního plynu, které jeho impérium denně dodává na světové trhy. Muslimský svět – to však není jenom terorismus a černé zlato. Pokud bychom si totiž dali tu námahu a nahlédli do tohoto světa důkladněji, snadno bychom objevili rozmanitosti islámského businessu. Pro rychlejší orientaci nám může posloužit nedávno publikovaná studie internetového serveru Dinar Standard, jejíž cílem bylo vytvoření historicky prvního žebříčku muslimských společností dle jejich tržeb (studie pokrývala společnosti z 57 zemí, které jsou členy Organization of the Islamic Conference, OIC).

Tvůrci projektu si předsevzali vytvoření nástroje, který by sloužil manažerům a analytikům jako benchmark pro analýzu trendů a potenciálních investičních příležitostí nebo identifikaci lídrů v těchto zemích. V důsledku toho žebříček DS-100 nezahrnuje pouze veřejně obchodované společnosti, které jsou vzhledem k finančním datům dostatečně informačně otevřené, ale rovněž informace za společnosti privátní nebo vlastněné státem, i když ve většině případů se jedná jen o odhady nebo data potvrzená různými médii (v důsledku toho je žebříček poskládán výhradně z čísel za rok 2003).

Souhrnné tržby všech firem v rámci DS-1000 za rok 2003 dosáhly 512 mld. USD, což odpovídá zhruba 7 % celkových tržeb stovky největších společností na světě (propočet dle žebříčku 500 firem sestaveném magazínem Fortune). A teď k samotnému vyhlášení “vítězů”. Asi nebude žádným překvapením, že na špici se umístily firmy zabývající se těžbou ropy a zemního plynu – v první desítce jim patřilo prvních 8 příček. Kdybychom ale zohlednili zařazení jednotlivých společností do sektorů, energetika by se propadla až na třetí místo, jelikož jenom 18 % firem v žebříčku patřilo právě do tohoto sektoru. První pozice by připadla firmám s diverzifikovanými podnikatelskými aktivitami (21 %), druhou příčku by obsadily finanční instituce (20 %). Z dalších sektorů rozhodně zaujme 4. příčka služeb s 12 % zastoupením nebo 6. pozice dopravy se 6 %.

Do žebříčku DS-100 byly zařazeny společnosti z 18 z celkem 57 členských zemí OIC. Největší váhu mají přitom Turecko a Malajsie, v nichž sídlí téměř polovina všech subjektů, zatímco na kontě Kuvajtu svítí jenom jeden zástupce. Své želízko v ohni (i když stejně jako Kuvajt jenom jedno) mají i země jako Nigérie, Libye, Kazachstán, Jordánsko, Irák nebo Alžírsko.

Z pohledu vlastnictví na prvních místech v žebříčku dominují státem vlastněné společnosti, jako např. Saudi Arabian Oil Co., National Iranian Oil Company, malajsijský Petronas nebo alžírský Sonatrach. První firma, jejíž akcie jsou obchodovány na veřejných trzích, je SABIC (Saudi Basic Industries Corporation) a patří jí 9. příčka. Druhou v pořadí je turecký Koc Holding S.A. působící napříč obory, jako je automobilový průmysl, energetika nebo finance, třetí saúdskoarabský Saudi Telecom Company. Ačkoliv je veřejně obchodováno 59 ze 100 firem v žebříčku, více než 60 % celkových tržeb tvoří 30 vládou ovládaných subjektů (v této souvislosti je nutno upozornit, že u některých ze společností obchodovaných na veřejných trzích je nadále majoritním vlastníkem stát, přičemž jejich privatizace se v současnosti nachází v různých stádiích – např. SABIC nebo Turkish Petroleum). Podíl subjektů plně ovládaných soukromým kapitálem, jejichž cenné papíry však nejsou veřejně obchodovány, činí 11 %. Nicméně takto nízké zastoupení je do velké míry způsobeno jejich nízkým stupněm informační otevřenosti.

TOP 10 muslimských společností