Finanční perpetum mobile ... vydejme po stopách jednoho z nejznámějších finančních podvodníků všech dob

Termín „Ponziho schéma“ je ekvivalentem českých pojmů „letadlo“ či „pyramidový systém“. Na rozdíl od českých kopií je pojmenováno podle svého „vynálezce“, jednoho z nejznámějších finančních podvodníků všech dob.

Carlo „Charles“ Ponzi se narodil v italské Parmě v roce 1882, ale „slávu“ získal až po své emigraci do USA v roce 1903. Protloukal se různými městy Spojených států, až v roce 1917 zakotvil v Bostonu. V mezidobí si vyzkoušel i pobyt za mřížemi, a to jak v Kanadě za padělatelství, tak i v USA, za porušení imigračních zákonů. V Bostonu si našel úřednickou práci ve vyřizování zahraniční korespondence.

V roce 1919 se snažil získat předplatitele pro projekt exportního časopisu. Jeden z dopisů o připravovaném magazínu zaslal i do Španělska. K velkému překvapení se ze Španělska vrátila nejen objednávka na časopis, ale i mezinárodní poštovní odpovědní kupon.

Poštovní kupon měl být vyměněn v USA za známky, které stačily k zaslání časopisu do Španělska. V okamžiku, kdy Ponzi zjistil, že kupon na známky v hodnotě 6 centů stojí ve Španělsku v přepočtu na USD pouhý 1 cent, se zrodila myšlenka finančního perpetua mobile – The Securities Exchange Company.

Teoreticky by takový systém mohl fungovat, protože po skončení první světové války řada měn devalvovala a mezinárodní dohody o poštovním styku prostě tento fakt ignorovaly. Náklady na provádění transakcí v tak obrovském měřítku by však pravděpodobně pohltily veškeré možné zisky z kursových rozdílů.

Začalo hledání „investorů“. Na lákavou vějičku investice do „jistého“ obchodu, který vám po 90 dnech přinesl zpět váš vklad plus 50 % výdělek se peníze jen hrnuly. Ponzi vylepšil nabídku splacením výnosu již za 45 dní, kdo by tedy odolal možnosti během 3 měsíců zdvojnásobit svou investici ? Dalo by se říci, že peníze se hrnuly až příliš rychle – Ponziho zaměstnanci brzy neměli hotovost kam dávat, doslova každý šuplík, skříňka či krabice přetékala bankovkami. V červenci 1920 jeho společnost pod vedením osmnáctileté slečny Lucy Mell expanduje a otevírá pobočky po celém severovýchodě Spojených států. Odhaduje se, že na vrcholu horečky v červenci 1920 přijímala The Securities Exchange Company asi 1 milion USD týdně. Do léta 1920 získal Ponzi několik milionů dolarů pro financování svých obchodů s mezinárodními poštovními kupony. Stal se z něj po všech stránkách zámožný a vážený občan.

Od počátku bylo Ponziho podnikání sledováno státními orgány, ale protože Ponzi směnky po 45 dnech řádně splácel, nikdo si nestěžoval. První problémy nastaly už v červnu 1920, kdy noviny Boston Post otiskly rozsáhlý článek na titulní straně, který se zabýval legálností Ponziho obchodů. Místní úřady dokonce vydaly zákaz přijímat nové vklady do provedení nezávislého auditu. Během chvíle se před Ponziho kancelářemi shromáždili davy drobných investorů, kteří chtěli své peníze zpět. Charles Ponzi začal okamžitě všem nespokojeným vracet jejich investice, hněv davu se obrátil v neskutečnou přízeň. Každý náhle vyjadřoval Ponzimu podporu. Miláčkem veřejnosti zůstal Ponzi až do 10. srpna, kdy auditoři, novináři a banky oznámili, že Charles Ponzi a jeho společnost zkrachovali.

Dva dny nato byly zveřejněny informace o jeho kriminální minulosti – účast na podvodu v Kanadě a pašování ilegálních imigrantů do Spojených států. Charles Ponzi byl odsouzen k 5 letům vězení, po 3,5 letech byl na kauci propuštěn. Protože proti němu bylo vedeno více soudních sporů, zmizel na Floridu. Změnil identitu, z pana Ponziho se stal Charles Borelli. A hned vzápětí pan Borelli představuje skvělou investiční příležitost v obchodě s pozemky. Co se však investoři nedozvěděli byla drobná závada pozemků – většinou to byly bažiny. Stát Florida ocenil spekulantovo snažení 1 rokem žaláře. Po složení soudní kauce Ponzi ještě zkoušel utéct ze země, ale byl chycen v přístavu a musel nastoupit svůj trest. Teprve v roce 1934 po propuštění odjel zpět do Itálie. Stal se zástupcem nových italských aerolinií v Brazílii. Druhá světová válka však znamenala krach a opětovné protloukání od města k městu. Charles Ponzi, muž, který absolvoval cestu z chudoby na milionářské výsluní a zase zpět během šesti měsíců, zemřel v roce 1949 v nemocnici chudobince v Rio de Janeiro. Jediné, co po něm zbylo bylo 75 dolarů na zaplacení pohřbu, nedokončený rukopis jeho knihy nazvaný „Pád pana Ponziho“ a metoda, užívaná podvodníky a defraudanty do dnešních dní.

Co se stalo s inkasovanými penězi ? Když skončilo finální počítání, zjistili auditoři, že Ponzimu svěřilo své úspory asi 40 000 lidí, kteří tak dali dohromady přes 15 mil USD (v dnešních cenách zhruba 4,2 miliardy korun), tedy dostatek peněz na nákup 180 milionů poštovních kuponů. Z nich byly skutečně potvrzena koupě pouhých 2 (ano, dvou) kuponů. Konečné dělení zbytku majetku trvalo téměř osm let, většina investorů dostala zpět asi třetinu investovaných peněz.

Je zvláštní, že v každé době se najde dostatek lidí, schopných uvěřit v zázrak a investovat své peníze s vidinou pohádkových a hlavně bezpracných zisků. Zázraky možná existují, ale rozhodně ne ve financích. Za úspěšnými investicemi se skrývají roky tvrdé práce a hory stresových situací a vědomí rizika, že to vše může dopadnout úplně jinak. Základní pravidlo investování, tedy že výnos odpovídá riziku, dosud nikdo nedokázal vyvrátit.

Jan Oplatek
publikováno v časopise Osobní finance
www.osobni-finance.com

Doporučeno redakcí: Miliardová bublina aneb jak skončil jeden zázrak z Wall Street